5 anglických knížek pro děti, které vykouzlí úsměv na tváři

Looking for Yesterday – Alison Jay

Tato knížka vás uvítá slovy:

“Boy doesn’t see how tomorrow can be as good as yesterday and puts all his scientific knowledge to work to try to turn back time. Luckily, Grandad is on hand to show that every new day brings with it a chance of happiness.”

V knížce se toho moc nenamluví. Tady totiž nejsou potřeba žádná slova. Tady jste do příběhu vtaženi nádhernými obrázky Alison Jay. 

Miluji všechny toulky jejími imaginárními světy, kde si můžete osedlat T-Rexe, kde se pomerančový džus proměňuje v řeku, kde ve vzduchu levitují bonbóny a jahody společně s poletujícími vlaštovkami, kde obyčejný autobus dosahuje rychlosti světla, nebo kde domy vypadají jako jahodový pudink se šlehačkovou čepicí.

A k tomu dostanete moudrého dědečka, který přijme váš příběh a podělí se i o ten svůj, aby sám sobě připomněl a svému malému vnukovi povyprávěl, jaké to bylo pozorovat zapadající slunce, tančit za svitu měsíce, vznášet se v horkovzdušném balónu nebo se nořit to největších hloubek oceánu. 

“Our best days make happy memories, but every day brings the chance of a new adventure. Why go looking for yesterday when you can be happy here.” 

Knížku moc ráda používám ve výuce pro jedinečnost jejích ilustrací, které jsou originálním zdrojem pro rozšiřování anglické slovní zásoby. Báječně si na jejím příběhu osvěžíte a prohloubíte znalost anglických časů (Past Simple a Present Perfect). A navíc nabízí celý příběh spousty krásných námětů na konverzaci. 

Sardines of Love – Zuriñe Aguirre

Ani v této knížce se toho moc nenamluví a přesto se jejímu příběhu smějete od samého začátku. Knihu doprovází nádherné, vtipné a laskavé ilustrace, vždyť jde přece o romanci. 

Příběh knížky začíná slovy: “Once upon a time there was a grandfather Lolo. He loved eating sardines. “

Ke každému dědečkovi patří samozřejmě i babička. Co myslíte? Sdílí babička Lola dědečkovu lásku k sardinkám? No, jasně, že ne. 

Babička Lola je totiž vůbec nemusí, ale z lásky k dědečkovi, je prodává v rybárně a připravuje mu je každý den tak, jak je má nejraději. Jenže jednoho dne sardinky dojdou. No, a právě tady začíná strhující příběh o lásce, odvaze, velkém smutku s nečekaně šťastným koncem.

Knížku mám moc ráda právě pro její zdánlivou jednoduchost a nádherné ilustrace, které vám vykouzlí úsměv na tváři už od první stránky. Zopakujete si na nich slovní zásobu kolem jídla. Ponoříte se do minulého času a spotřebujete minimálně jedno balení kapesníků, protože si u toho možná i pobulíte, až budete číst závěrečné řádky: 

“Now they were even happier than before. They had all they ever needed – LOVE and SARDINES!”

The Tin Forest – Helen Ward a Wayne Anderson

“There was once a wide, windswept place… but where there is a dream hope can grow.”

Příběh téhle knížky je o naději. Z počátku všechno vypadá smutně, temně a neradostně, vždyť jen málokdo by chtěl žít na místě daleko od lidí, na místě, kterému vládne špatné počasí a které připomíná šrotiště a smetiště zároveň. 

A přece i na takovém místě může někdo žít. Někdo, kdo o takové místo pečuje. Někdo, kdo, i přes tuto realitu, nezapomněl na své sny. Na sny, kterého ho každou noc přenášely do džungle plné pestrobarevných ptáků, exotických rostlin a divokých zvířat.

Představte si, že vaše sny jsou tak nádherně barevné, a vaše realita tak šedá a chladná. 

Naštěstí je tento příběh o naději a tak se jednoho dne stane, že něco upoutá staříkovu pozornost a s spolu s tím zvláštním předmětem přijde i myšlenka, která jako malé semínko v jeho hlavě postupně vzklíčí, zapustí kořeny a pomalu začne růst v něco nádherného. A jak v něm tam myšlenka roste, proměňuje se současně i jeho vnější svět. 

Smetiště už dávno přestalo být smetištěm. Proměnilo se skrze lidskou představivost a hravost v něco mnohem krásnějšího. Proměnilo se v les plný těch nejroztodivnější bytostí.

“There once was a forest, near nowhere and close to forgotten, that was filled with all the things that everyone wanted. And in the middle there was a small house …”

Když jsem úplně poprvé listovala tou knížkou, upoutala mě svými ilustracemi. Byly takové šedé a smutné, a přece tam byla místa, která byla osvětlená a tím přitahovala moji pozornost. Bavilo mě číst dál. S tím, jak se příběh přede mnou odvíjel, začaly být i ilustrace barevnější a veselejší. Právě v tom kontrastu vnímám hloubku celého příběhu a proto ho tak ráda používám ve výuce. 

Myslím, že je to právě práce s představivostí, práce s tím, co vše je možné, pokud opustíme naše přesvědčení a limity, ale naopak začneme kultivovat kvality jako jsou víra, naděje a odvaha, pak je možné proměnit vyprahlou poušť v jakékoliv části našeho života v nádhernou životadárnou oázu. 

…, protože: “Where there is a dream, hope can grow.”

The Colour Monster – Anna Llenas

Děti tuhle knížku milují. Když jsem ji nosila do hodin angličtiny, pokaždé jsme se u ní pořádně s dětmi vyřádili. Za prvé děti se naučili barvy. Pak se naučily pospojovat barvy s emocemi, takže se naučily pojmenovat i emoce.

Do toho jsme se pěkně hýbali. Naučila jsem je tancovat, chechtat se a poskakovat, když chtějí vyjádřit, že jsou šťastné, hráli jsme si na déšť a drželi se u toho za ruce, abychom se naučili vyjádřit smutek. Dupali jsme a řvali jako lvi, abychom projevili vztek. Třásli se strachem jako osiky. Strach nás umenšoval a my se cítili tak sami. A pak jsme se učili zklidnění. Nádech. Výdech. Na srdci se nám ulevilo a my cítil klid a mír. Jé. To bylo krásné. Když jsme společně s naším strašidýlkem, s naší příšerkou, všechny pocity potkali, poznali a procítili, mohli jsme si začít s nimi hrát a tvořit. 

Nakoupila jsem barevné knoflíky a ty jsme pak rozdělovali podle barve do sklenic (radost – žlutá, smutek – modrý, vztek – červený, strach – černý, klid – zelený, láska – růžová). Každý si namaloval svoji příšerku a vyprávěl, jak se právě má. 

Ta knížka nabízí obrovský tvůrčí potenciál. Děti si ji zamilují a nebudou ji chtít dát z ruky, protože každý někdy potřebujeme mít svoji příšerku, abychom se sami v sobě vyznali.

Fuzz McFlops – Eva Furnari

Kolem téhle knížky už chodím roky. Musím vám o ní napsat. Tajně miluju jejího hrdinu. Fuzz je totiž básník a spisovatel a taky trošku podivín a mrzout. No, a taky má jedno ucho tak nějak kratší a spolužáci si ho kvůli tomu, když byl malý, dobírali. A tak z toho má tak trošku celý život mindrák, protože být jiný, odlišný znamená mít na problémy předem zaděláno.

Jednoho dne mu do života vstoupí jedna z jeho věrných a velkých obdivovatelek ( Ne to, nejsem já – pozn. autorky). Její jméno je Charlotta. Představte si, že dostanete dopis, který vypadá dost slibně, když začíná slovy “jsem Vaší velkou obdivovatelkou”, jenže pak přichází slova, která v sobě nesou tón kritiky a nesouhlasu na adresu jedné básně, která má podle slov autorky naprosto “příšerný konec”. To vážně naštve i Fuzze, nebyl totiž zvyklý na tak ostrou kritiku a studenou sprchu

Kdo je ta Charlotta, která se opovážila  s ním takhle mluvit? Kde vzala tu drzost přepsat konec jeho básně? Jak může o něm tvrdit, že nemá žádnou představivost?

A tady začíná jedinečná romance mezi Fuzzem a Charlottou a výlet do imaginárního světa různých literárních žánrů a slohových útvarů. Díky tomuto “románu v dopisech” si osvěžíte, jak se píše dopis, krátká povídka, báseň, jakou podobu má recept, návod na použití. Tou nejdůležitější přísadou je humor a nadsázka. Knížkou se doslova prosmějete od první stránky až na tu poslední. Angličtina je to krásná a pohladí každou angličtinářskou duši, která se pro tuto knížku rozhodne.

Přeji vám krásný čas ve společnosti knížek a cizích jazyků