Dobré rozhovory. O umění klást správné otázky

Velmi ráda a často cestuji. Právě cestování mě naučilo jednu z nejdůležitějších jazykových dovedností – umět se zeptat, protože jen tak nastoupíte do správného vlaku (někdy také ne, ale pak vás čeká úžasné dobrodružství, kdy musíte zavolat na správné číslo, zjistit, kdy vám jede další, tentokrát už ten správný vlak ve správném směru), koupíte si v pekařství na pařížském předměstí čerstvě upečený croissant a nebudete tak celý den hladovět (souhlasím, supermarkety také fungují, ale i prodavačka u pokladny ocení vaše poděkování a úsměv), užijete si nakupování na místních farmářských trzích, pěkně si zopakujete číslovky a ještě se u toho zasmějete s panem prodavačem ve stánku, nebo si budete moct objednat na základě doporučení  místní specialitu. Napadá mě spousta situací, kdy se bez správných otázek zkrátka neobejdete. Díky tomu, že se nebudete bát klást otázky, naučíte se nejen překonávat strach z mluvení. Časem nad tím už ani nebudete přemýšlet. Svět kolem vás začnete pak vnímat trochu jinak.

Mám ráda hlavně prázdniny, protože je trávím na cestách a není dne, kdybych nepotkala nějakého cizince. Když se mi naskytne příležitost, jdu jí naproti. Z dobrých rozhovorů mám vždycky moc hezký pocit.

Možná si řeknete, ano, ale…:

– já jsem teprve na začátku.

Nevadí. Já jsem začínala docela obyčejně. Zeptala jsem se, kolik stojí ten krásný hrnek s provensálským vzorem, nebo jsem si zašla koupit kávu a croissant do jednoho malého francouzského bistra. Začněte s tím, co máte a umíte. Začněte s povrchnostmi. Buďte k sobě laskaví a trpěliví.

– je mi to nepříjemné.

No, a právě o tom to je. Je to trénink. Stačí, když se na nádraží zeptáte, v kolik odjíždí váš vlak, nebo kde je nejbližší kavárna. Zkuste to. Vaše sebevědomí a sebedůvěra porostou raketovou rychlostí.

– nechci jen povrchní rozhovory. Chtěla bych se dozvědět něco o …- doplňte si sami.

Tak se zeptejte. Protože vždycky budete mít nějaký příběh, který můžete poslat dál.

Prozradím vám jeden malý jazykářský trik. Naučte se klást otevřené otázky, které začínají slovíčky „kdo“, „kde“, „kdy“, „jak“, „odkud“, „kam“. Zjistíte, že lidé jsou velmi otevření a sdílní. Nebojte se zeptat s dětskou zvídavostí. Pokud si s vámi nikdo povídat nebude chtít, je to v pořádku. Nenechte se vystrašit jedním odmítnutím. Protože to, co vám nakonec udělá radost, je jedno velké ano a hezký, obohacující rozhovor.