Střípky z procházky

Když skončí moje kurzy, chodívám si do přírody pročistit hlavu, protože ji mám velkou jako pátrací balón a bzučí mi v ní jako ve včelím úle. Společnost mi dělá náš Ben a někdy také hlídáme naši psí kamarádku Molly.

Jak jsem tak pomalu šla a kochala, pozorovala jsem Bena a také to, kdy si ho připnu na vodítko a kdy ho nechám volně běžet. Kdy je čas na svobodné toulání, očichávání a čtení psího zpravodaje a kdy je potřeba dát hranici, nastavit pravidla a připnout vodítko.

Ve hře jsem já, která musí odhadnout, co je v daném okamžiku pro mého psa nejbezpečnější a nejprospěšnější, a pak můj pes, který mi důvěřuje, ale někdy má také svou hlavu.

Nejlepšími učiteli jsou štěňata. Když jim totiž dáte prostoru moc v domnění, že teď už se vážně nemůže nic stát, pak se můžete spolehnout, že vám i přes veškeré vaše snažení, jemné domluvy, triky, úsměvy, šišlání až po zběsilý křik, prostě utečou. A jdou si svojí cestou. Vám už pak nezbývá než sebrat vaše veškeré sprinterské schopnosti a pelášit za nimi. Vždyť silnice jsou tak nebezpečné. V tu chvíli mi v hlavě naskakuje text, který proslavila australská zpěvačka a textařka Sia a jehož slova zní:

I’m unstoppable

I’m a Porsche with no brakes

I’m invincible

Yeah, I win every single game

I’m so powerful

I don’t need batteries to play

I’m so confident

Yeah, I’m unstoppable today.

Sia – Unstoppable (Official Music Video):

Když se pak na všechno dívám z odstupem, vidím v tom tolik podobností s cizími jazyky. Mnoho lidí ke mně přichází s tím, že očekávají „free style“ bez pravidel a scénářů a k tomu rychlý pokrok. Jiní studenti potřebuji kompas, navigaci, chtějí vědět kudy se mají vydat, nechtějí zabloudit. Chtějí se v krajině cizích jazyků cítit bezpečně, pracovat systematicky a cítit pevnou půdu pod nohama. Někdo je kreativní. Lítá si ve světě fantazie a má niternou potřebu tvořit, hrát si s jazykem a já tam pak funguji jako kotva. Jako když stahujete malého dráčka k sobě, k zemi, aby ho neodnesly vzdušné proudy.

Jsme různí. Máme jiné potřeby a také pohled na to, jak se chceme cizí jazyk učit. Sama vnímám, že vše začíná abecedou. Pevná půda a ukotvení nám vytváří prostor pro hraní, tvoření, svobodu v tom, jak v cizím jazyce mluvíme a píšeme. Kým se v cizím jazyce stáváme.

Čím dál vnímám, jak důležitá moje role lektorky vlastně je. V záplavě vlastních potřeb, představ a iluzí mnoho lidí podléhá kouzlu zářivých předmětů, zaručených slibů a doporučených technik, které velmi často nikam nevedou. Je to slepá ulička. Tato zkušenost je pro ně však nezbytná. Stejně jako pro malé dítě, aby se popálilo nebo pro štěně, aby zjistilo, co to znamená potkat se s něčím nepříjemným.

Tady je moje poslání. Být kurátorkou, průvodkyní, učitelkou, která již díky svým zkušenostem umí odhadnout, kdy je čas na laskavé vedení a kdy je čas dát prostor pro vlastní zkoumání, dělání chyb, objevování, úžas. S každou další zkušeností přichází i uvědomění, že mohu nabídnout jiný přístup, takový, kde celý proces bude velmi léčivý a bude působit jako hojivý balzám, jako heřmánkový čaj, který konečně přinese bolavé duši úlevu.

Těší mě, když se svými studenty zažívám aha-momenty, když jim pomáhám vidět i za roh, když je podporuji v tom, aby kladli otázky a aby přepisovali své příběhy.

Mám pro vás otázku.

Když se učíte cizí jazyk, potřebuje kompas a mapu nebo se prostě rozběhnete bez ohledu na to, jak to všechno dopadne? Jako Porsche, kterému přestaly fungovat brzdy? Mohou být cizí jazyky pro vás léčivou cestou, hojivým balzámem?