Malé krůčky jsou lepší než velká rozhodnutí

Z deníkových zápisků lektorky cizích jazyků

Červen, 2017

“Když jsem se na jaře rozhodla, že chci po téměř deseti letech oprášit svou francouzštinu, netušila jsem, jaký kolotoč událostí se tím spustí. Na začátek jsem podnikla několik velmi důležitých kroků. Zakoupila jsem si učebnici a cvičebnici, zjednodušenou četbu jak jinak než klasiku Tři mušketýři, založila si slovníček, nachystala si kartičky, nakoupila dostatek pastelek a zvýrazňovačů, obnovila svoji průkazku do knihovny Alliance française, předplatila jsem si individuální výuku přes Skype a na Youtube jsem si našla moc pěkná videa ve francouzštině.

 Čtyři měsíce utekly jako voda, a když se teď před prázdninami ohlížím zpátky, zjišťuji, že se stále velmi potýkám s francouzskou výslovností. Proto neustále něco poslouchám. Objevila jsem pár krásných francouzských písniček a ty si pouštím stále znovu a znovu. A když jsem večer unavená, dívám se nejraději na francouzské pořady pro děti nebo si čtu dětské knížky ve francouzštině.

Zjistila jsem, že tato metoda, tedy kombinace poslechu a čtení, je mému srdci asi opravdu nejbližší. Naučila jsem se tak například, jak říci: „Mami, podívej, oceán!“ nebo „Mami, Pierrův sandvič je plný písku“ či „Kdo mi pomůže postavit hrad z písku?“ Už ale začíná docházet na gramatiku, a proto čas od času nahlédnu i do cvičebnice. Ale ne moc intenzivně.

Moje cesta za francouzštinou mi však přinesla něco, co jsem vůbec čekala. Stala se totiž cestou zatím, jak se vůbec cizí jazyk efektivně učit a naučit. Když jsem se učila německy a anglicky, učení mi šlo tak nějak samo. U angličtiny jsem se musela snažit trošku více a trvalo mi mnohem déle, než jsem si k ní našla cestu. U francouzštiny hledám zase způsoby, jak se tento jazyk naučit v co možná nejkratším čase. Zkouším totiž, zda je možné naučit se nový cizí jazyk za tři měsíce.

Můj experiment mě začátkem června přivedl do Bratislavy, kde se konalo setkání polyglotů z celého světa The Polyglot Gathering 2017. Kdo jiný by mi poradil lépe, než lidé, kteří ovládají více než 30 jazyků. Na přednášce Jazyky očima polyglotů se o své zkušenosti podělili polygloti Benny Lewis, Steve Kaufmann nebo Richard Simcott, jejichž blogy pravidelně sleduji. Richard Simcott mi připomněl, že na učení jazyků ještě žádná kouzelná pilulka neexistuje. Je to prostě dřina, ale vynaložené úsilí časem přinese i své ovoce.   Benny Lewis mi dodal odvahu v tom, že se nemám bát používat cizí jazyk od prvního dne, kdy se ho začnu učit. Asi nejcennější rady se mi však dostalo od Steva Kaufmanna, který řekl, že pokud nejsem přesvědčená, že se cizí jazyk opravdu chci naučit, nenaučím se ho.

Pokud se však do toho pustím, měla bych se cizím jazykem obklopit, začít ho objevovat, naučit se respektovat jeho zákonitosti a nebrat moc vážně gramatiku. A hlavně si dopřát na jeho objevování dostatek času. Protože možná právě ta delší cesta je zkratka 

„The long way is the shortcut.“ – Chris Gillebeau.

Květen 2024

Tak tady znovu sedím před monitorem počítače a pročítám si jeden ze svých archivních článků. Co je po sedmi letech jinak? Jak se dívám na učení cizích jazyků s odstupem sedmi let? A jak jsem na tom s francouzštinou?

Osobně tam vnímám velký posun směrem k rovnováze a harmonii. Zjistila jsem, že i učení cizího jazyka může mít své fáze. Zkoumala jsem to a pozorovala sama u sebe a na tom, jak se proměňuje můj vztah k francouzštině.

Inspiroval mě blogový příspěvek Jen Carrington The Slow Lane Productivity Dial. Jen Carrington působí jako business lektorka a pracuje především s kreativci na volné noze. Mám moc ráda způsob, jak pečuje o svoji komunitu, sdílí své zkušenosti s podnikáním a jak přistupuje ke tvoření nových produktů, k jejich propagaci a k marketingovým nástrojům vůbec. Možná právě proto se mnou její pojetí jednotlivých fází, období nebo úrovní v podnikání určitým způsobem zarezonovalo a já jsem tam navíc viděla určitou paralelu s procesem osvojování cizích jazyků.

Jen Carrington mluví o čtyřech fázích (úrovních) – odpočinek, údržba, maraton a sprint. V tomto textu bych se chtěla zaměřit na to, jak tyto úrovně vnímám ve vztahu k učení cizích jazyků.

Na samém počátku všeho stojí vědomé rozhodnutí a také zhodnocení, kde se právě teď ve vztahu k cizímu jazyku nacházím, co právě teď potřebuji, co chci změnit a kam mě má tento záměr dovést. 

Když jsem před sedmi lety chtěla oprášit francouzštinu poprvé, chtěla jsem mít výsledky do tří měsíců. Chtěla jsem se posunout z úrovně začátečníka na úroveň, kde bych už zvládla komplexnější gramatické jevy a mohla se do francouzštiny ponořit hlouběji, což pro mě znamená číst knížky v originále. 

V tu chvíli jsem měla dostatek času a energie a ten jsem chtěla francouzštině věnovat. Věděla jsem tedy, že se rozhoduji pro sprint. Měla jsem jasno v tom že to bude na 12 týdnů, počítala jsem s tím, že to bude náročné, ale vnitřně jsem byla odhodlaná si celý ten proces užít a otevřít se mu v radosti a lehkosti. Tenkrát se mi to povedlo. Zjistila jsem tedy, že umím po určitý časový úsek upřít veškerou svoji energii a pozornost jedním směrem a že mám tah na branku. Tenhle přístup je skvělý, pokud si potřebujete oprášit cizí jazyk například před dovolenou, nebo před konferencí. 

Po téhle velmi intenzivní fázi jsem však cítila, že všechno to, co jsem se naučila, potřebuji vstřebat, strávit a integrovat.Posunula jsem se do fáze odpočinku. Výrazně jsem zpomalila. Přijala jsem tu skutečnost, že potřebuji určitý čas na integraci. Neznamenalo to však, že bych francouzštinu odložila úplně stranou. Jen jsem našla jiné způsoby, jak s ní být v kontaktu. Hodně jsem četla různé blogové příspěvky, rozšiřovala si a upevňovala slovní zásobu. Poslouchala jsem francouzské písničky a hledala francouzštinu v každodenním životě kolem sebe. Pustila jsem veškerý tlak. 

A pak v listopadu minulého roku jsem dostala chuť ponořit se do francouzštiny zase malinko víc a pustila se nejprve do poslechové výzvy, abych se na ni znovu naladila. Posunula jsem se tedy do fáze údržby. Věděla jsem, že poslechová výzva bude na 21 dní a že to je perfektní čas na vytvoření nového návyku, což učení cizího jazyka je. Výzva s každým dalším dnem posouvala mé posluchačské limity. Texty od úrovně B2 už na mě byly příliš rychlé, jazykově náročné. Měla jsem však cennou zpětnou vazbu, kde se právě teď ve své francouzštině nacházím. V tu chvíli to bylo všechno v pořádku, protože jsem se nechtěla učit něco nového.

Od ledna tohoto roku se ve vztahu k francouzštině nacházím ve fázi maraton. Učení cizího jazyka se dá přirovnat k situaci, kdy vám lovci donesou před jeskyni mamuta a vy vykulíte oči, propadnete beznaději, protože to zvíře je vážně obrovské, a co jako s tím? Odpověď zní – naporcovat na menší stravitelná sousta. S cizími jazyky je to úplně stejné.

Cizí jazyky se můžeme učit klidně celý život, ale i rok, nebo pět let. Já bych chtěla francouzsky umět na takové úrovni, kdy už nebudu cítit žádná omezení, nebudu muset lovit slovíčka z hlubin své hlavy a nebo je dohledávat ve slovníku.

Mým cílem je plynulost, jazyková sebedůvěra a zároveň radost a lehkost z toho, že je mi rozumět. Potřebuji pomalé a laskavé tempo. V tomhle ohledu se pro mě nesmírně inspirující želvy, šneci nebo lenochodi. Pro mě to tedy znamená v tuto chvíli věnovat se francouzštině každý den.

Protože i tady platí:

“Pracujete-li na něčem maličko každý den, nakonec to bude obrovské” – Kenneth Goldsmith

Čas je právě ta největší investice. U cizích jazyků je třeba zacházet s našimi časovými kapacitami vědomě a laskavě a volit si takový způsob studia, který je s námi v tom nejlepším možném souladu.

Being intentional with where we are on the dial in each season we’re in gives us permission to work at the pace that will truly work best for us. It can empower us to embrace what is, instead of believing the lie that we should be working by someone else’s rules and at someone else’s pace. – Jen Carrington

Přeji vám hezký čas ve společnosti cizích jazyků.