Bonjour l’été. Prázdniny plné francouzštiny

S posledním květnovým týdnem mi skončil i kurz francouzštiny, do kterého jsem vstoupila na konci ledna tohoto roku. Bylo to dvakrát osm týdnů intenzivního kontaktu s tímto nádherným jazykem a mojí velkou tajnou láskou.Po dlouhých letech věčných začátků a přestávek, ale zároveň i skryté touhy se jí věnovat více a poznat ji blíž, se mi to v tomto roce konečně podařilo. 

Do nového dobrodružství jsem vstupovala s tím, že tentokrát půjdu pomalým a laskavým tempem. Už jsem si totiž vyzkoušela jaké to je, když své časové a energetické možnosti neodhadnu a plnou parou a s nadšením malého dítěte se pustím do něčeho nového. 

Díky této zkušenosti jsem zjistila, že sice budu mít výsledky, ale jsem také více zranitelná vůči syndromu vyhoření. Tudy pro mě cesta nevede.

Obohacena o tuto bolavou zkušenost jsem se začala ve světě francouzštiny opatrně rozhlížet  a dělat první krůčky na tomto mně stále ještě neznámém území doslova v želvím tempu.

Po šestnácti týdnech jsem zjistila, že jsem vybavena mnoha novými slovíčky, že jsem naposlouchala spousty autentických francouzských textů, upevnila si základy francouzské gramatiky tak, abych měla pevnější půdu pod nohama v používání francouzských časů, předložek, přídavných jmen a abych dokázala své věty poskládat podle pravidel francouzské syntaxe.

Zlepšila a projasnila se mi francouzská výslovnost, ve které se stále odráží moje angličtina. Je to naprosto přirozené, vždyť anglicky mluvím polovinu svého života a mám ji tedy hluboko pod kůží, zatímco francouzština je pro mě něco úplně nového a já ji, její zákonitosti a půvaby teprve objevuji. Díky pravidelné konverzaci přes hlasové zprávy se zlepšily i moje vyjadřovací schopnosti směrem k plynulosti. 

Když se něčemu věnujete tak intenzivně a pak má přijít přestávka, kdy neděláte nic, tedy spíše nedostáváte žádné nové podněty, neučíte se nic nového, pak existuje mnoho způsobů, jak s tím můžete naložit.

V mém případě se mi nabízela varianta, že bych si udělala prázdniny bez francouzštiny a to úplně bez francouzštiny. Tuhle možnost jsem přivítala nejprve s otevřenou náručí, protože je skutečně zdravé si dopřát čas na integraci nově naučených věcí. Tento klidový stav mi vydržel asi čtyři týdny. V tu dobu jsem se zaměřila na jiné projekty a na francouzštinu jsem vůbec nepomyslela.

Po tomto období sladkého nicnedělání jsem cítila, že mám chuť se znovu s francouzštinou potkávat. Věděla jsem, že přes léto nemám úplně kapacity na to, abych se učila něco nového. Chtěla jsem dělat to, co mě baví. 

Když mám čas, klid a nic mě netlačí, pak si nejraději čtu. U vaření ráda poslouchám podcasty nebo si pustím oblíbené písničky. A také mám ráda lidské příběhy. Ráda tvořím, lepím, stříhám, maluji a píšu. 

Tohle všechno jsem si sepsala a začala přemýšlet, jak mi do toho zapadne francouzština.

Položila jsem si několik otázek:

Jak se mohu během léta naladit na francouzštinu?

Jak a kdy si mohu během dne vytvořit pro francouzštinu prostor?

Co budu ve francouzštině opravdu dělat ráda? Co by mě bavilo? Kde cítím radost a lehkost?

Jak se mohu učit francouzsky v jemnosti a laskavosti?

Bonjour la confiance et la joie de parler français.

Letní čtení ve francouzštině

Knížky mi při učení cizích jazyků vždycky pomáhaly nejlépe. Nikdy jsem se nebála jít do vyšších úrovní. Jen málokdy jsem sahala po slovníku. Začátky nebyly snadné, ale časem jsem se se cítila na stránkách cizojazyčných knih jako doma. Byla jsem zvědavá, jestli už jsem dorostla do toho momentu, kdy mohu i ve francouzštině číst knížky bez slovníku. 

Přišla jsem na to, že ještě úplně ne a že také velmi záleží na tom, po jaké knížce sáhnu. Na léto jsem si vybrala nejprve knihu Prendre la vie comme elle vient od Carène Ponteové. Malá, útlá knížka mě zaujala svým názvem a také tím, že se mi vejde do kabelky. Příběh čtyřicetileté Alice a jejího manžela Aymerica, který se stane obětí vážné dopravní nehody, mě neskutečně překvapil. 

Zjistila jsem, že v tuhle chvíli nejlépe rozumím dialogům hlavních postav, popis děje, vnitřní monology jsou pro mě ještě výzvou. Všimla jsem si, že ještě úplně neznám veškeré nuance francouzské syntaxe, tedy toho, jak funguje pořádek slov. A pak jsem se ztrácela ve slovesných tvarech a francouzském systému časů. Ani to mi však nebránilo v tom, abych si z knihy neodnesla hezký čtenářský zážitek a naučila se také spousty nových slovíček a frází. 

To větší překvapení pro mě byl ale příběh samotný. Jedním z kreativních cvičení, se kterým si ráda ve svých hodinách cizích jazyků hraji, jsou alternativní konce příběhů. A právě s tím si ve svém románu jeho autorka hraje. Nabízí hned tři možnosti a to mě jako čtenářku nesmírně bavilo. Carène Ponteová mě celou dobu svým stylem psaní a tím, jak celý příběh poskládala, držela v napětí z toho, jak to dopadne. Na konci jsem byla dojatá a okouzlená.

Na nočním stolku už mám připravenou další knihu Que serais-je sans toi? od mého oblíbeného autora Guillauma Musso, na kterou se moc těším. 

Podle referencí to vypadá na další letní čtenářské dobrodružství.

Le français dans mon corps

Abych měla k francouzštině ještě blíž, potřebovala jsem se na ni naladit, nacítit ji, poznat její esenci. K tomu však nevede cesta skrze rozum, ale skrze tělo, emoce a skrze prožitky.

A tak jsem začala hledala francouzské písničky. Nešlo mi o to, abych porozuměla každému slovu, ale abych se zaposlouchala do jejich rytmu a melodie.

Objevila jsem je v edici Putumayo World Music.

K mým favoritům patří: French Café a Paris.

Poslechy ve francouzštině

Jedna věc je zaposlouchat se do francouzských melodií, tančit u toho a užívat si francouzskou výslovnost v její jemnosti a sladkosti a druhá věc je trénování a posilování poslechových dovedností. 

V tomto ohledu mi pomohla podzimní poslechová výzva, kde jsem se seznámila s mnoha zdroji autentických textů a cizelovala díky nim svoji schopnost porozumět francouzskému mluvenému slovu. 

K této výzvě jsem vrátila teď v létě znovu. Uvědomila jsem si, že je pro mě právě teď důležité poslouchat takové texty, které jsou mi svým tématem blízké, které mě oslovují a baví. 

Vyhýbám se textům, které mě zahlcují, někdy i frustrují a nebo mi je jejich téma úplně cizí. 

Vybírám si tedy takové texty, kterou se mnou ladí a kterým říkám ANO. Vím totiž, že jednou přijde okamžik, kdy se budu muset potkat i s těmi náročnějšími texty a otevřít se jim, ale teď je čas a prostor pro hru, lehkost a radost.

Oslovilo mě a baví mě:

Když mám chuť pohrát si se slovíčky a gramatikou

Apprendre le Français – TV5Monde

Tohle video jsem si moc oblíbila Le sac d’Albertine, illustratrice.

Když se chci dozvědět něco zajímavého ze světa francouzštiny, nakouknu k Madame à Paname.

Français Authentique

je pro mě alfa a omega ve světě francouzštiny.

Když si chci poslechnout autentickou francouzštinu, dozvědět se něco o životě, rozšířit si obzory a jít i více do hloubky, pustím si podcast Clothilde DuSoulier.

Gramatika a slovíčka

Simple, claire et practique

Když si chci zopakovat gramatiku a slovíčka, vracím se nejraději k dvěma knížkám Grammaire Progressive du Français. Niveau débutant a pak Vocabulaire Progressive du Français. Niveau débutant. Nedám na ně dopustit. Zatím mi to, co nabízejí k ukotvení gramatických pravidel, bohatě stačí.

Francouzština a kreativita

Abych dodala mému vztahu s francouzštinou jiskru, hraji si. Nejraději si hraji se slovíčky. Mám francouzský deník, kam si píšu nová slovíčka a když se mi (ne)chce učit, vlepuji si do něho obrázky nebo samolepky, zvýrazňuji si slovíčka, která mi ještě moc nejdou, ale chtěla bych je umět. Nevím, ale mám pocit, že se učím neučením. Psaní ve francouzštině si trénuji tak, že si zapisuji citáty z knížek nebo úryvky textů mých oblíbených písniček. Vždycky si to zapamatuji tak nějak s větší lehkostí.

Kdyby se mě někdo zeptal, jak to s francouzštinou právě teď v tuto chvíli mám, pak bych odpověděla, že nám je spolu hezky. Já jí věnuji svou pozornost a čas, ona mě inspiruje, otevírá mi dveře do úplně jiného světa, ukazuje mi, co vše mi může nabídnout, když jí řeknu ANO s elegancí, šarmem a lehkostí. Jsem jí za mnohé vděčná. Merci.