10 míst, která si nenechte ujít při návštěvě východních Čech

Léto je v plném proudu a zase přišel čas vyrazit za dobrodružstvím. Balím kufry a vyrážím se svojí smečkou přes Třeboň, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Humpolec, Havlíčkův Brod, Pardubice a Hradec Králové směr Náchod. 

Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že letos pojedu k moři. Tak moc jsem si chtěla připomenout šumění moře, dýchat mořský vzduch a kochat se západy slunce. 

Ale nakonec stejně vyhrálo naše české léto, toulky po lese, výšlapy do hor, koupání v rybníce a putování po hradech a zámcích.

Letos jsem zamířila do východních Čech. Našla jsem malou chaloupku téměř na samotě mezi Náchodem a Červeným Kostelcem. Bylo nám tam krásně. Ticho. Pod okny se nám procházely srnky, odněkud z dálky zněl štěkot psů. Balzám pro duši to byl.

Hrady a zámky

K mému velkému překvapení najdete ve východních Čechách hned několik pohádkových zámků. Vezmu to pěkně den po dni.

Náchod

Náchodský zámek stojí na kopci, takže si hned trošku dáte do těla, ale on se vám pak za to úsilí odmění. V časoprostoru se přenesete do 17. a 18. století. V té době vlastnil zámek italský rod Piccolomini. To, co jsem si užila víc než prohlídku, byla procházka zámeckým parkem. Vy si nenechte ujít dětský okruh a expozici Na dvoře vévodském.

Nové Město nad Metují

Od malička miluju pohádky a tak snad i proto mě život přivedl ke studiu historie a do kraje, kde se nachází jeden pohádkový zámek vedle druhého. O to větší překvapení byla pro mě návštěva Nového Města nad Metují. Malá holčička ve mně se začala radovat, protože se ocitla na pohádkovém místě, kde mají v zahradě kouzelný dřevěný most, který připomíná chaloupku z perníku, a trpaslíky. Most, stejně jako další úpravy zámku ve stylu secese, art deco navrhl slavný slovenský architekt Dušan Jurkovič. Při procházce zámeckou zahradou jsem se cítila jako ve slunné Itálii. Pohádkově.

Opočno

Další pohádkový zámek najdete v Opočně. Přijeli jsme tam už poměrně pozdě, ale i tak stálo nakouknutí na hlavní nádvoří za to. Vždycky jsem si přála vidět zdejší arkády. Arkády jako architektonický prvek znám už z jiných zámků. Ty v Opočně jsou však jedinečné, stejně jako  atmosféra zámku samotného. V té době tam panoval už klid, po parku se procházely maminky s kočárky, sem tam se objevili opozdilí návštěvníci a v malé zámecké kavárničce sedělo několik hostů, kteří si pochutnávali na zdejších palačinkách a jiných dobrotách. Byl to krásný podvečer.

Pardubice

Když studujete historii a vaším nejoblíbenějším obdobím je raný novověk, zejména období druhé poloviny 16. století, pak si do života pozvete mnoho zajímavých osobností jako byli Vilém a Petr Vok z Rožmberka nebo Vratislav z Pernštejna či pánové z Hradce. Při návštěvě této pernštejnské rezidence jsem se zase vrátila v prostoru a čase. Do dob, kdy k nám skrze tyto šlechtické rody a jejich kavalírské cesty, začalo proudit umění renesanční Itálie. Připomněla jsem si velká jména a události těch časů. Bylo to pohlazení pro mou duši historičky.

Literární toulky po východních Čechách

Jedna věc, kterou jsem o východních Čechách pochopila, je ta, že jsou místem, odkud pocházelo nebo bylo nějakým způsobem spjato mnoho českých spisovatelů a hudebních skladatelů. Vrátila jsem se zpátky na gympl do hodin české literatury, kdy jsem si jména jako Božena Němcová, Alois Jirásek, Karel a Josef Čapkovi spojovala čistě jen s jejich díly, bez emocí, bez prožitku. Tohle léto všechno změnilo.

Hronov 

Do Hronova jsme přijeli v době konání divadelního festivalu “Jiráskův Hronov.” Viděli jsme jak lidé přecházejí z jednoho divadelního sálu do druhého, aby si vychutnali další představení. Z útržků rozhovorů, které ke mně donesl vítr, jsem zaslechla, s jakým zájmem a vášní je hodnotí, interpretují. Pohladilo mě na duši, že existují místa, kde se lidé setkávají a povídají si bez toho, aby v ruce drželi mobilní telefony. Propojení. Spojení. Sdílení. Rodnou chaloupku Aloise Jiráska jsem viděla také. Působila tak skromně, tiše, nenápadně a přitom v sobě skrývala moudrost všech časů.

Ratibořice

Když jsem přijela do Ratibořic, měla jsem moc zvláštní pocit. Nevím, jestli to je tím filmem Babička, že to místo působilo tak povědomě, ale bylo mi, jako bych se vrátila domů. Od zámku jsem se vydala směrem ke Starému bělidlu. Je to krásná procházka. V Rudrově mlýně jsem se potkala s panem mlynářem. Byl to takový starý usměvavý a vtipem sršící starý pán, který mě zval do mlýna na dobroty. Dala jsem na něj a nelitovala. A pak jsem došla ke Starému bělidlu a brodila se v řece pod Viktorčiným splavem. Tak tady, tady to bylo. Znovu jsem si přehrávala scény z filmu, úryvky z knihy. Ještě teď cítím to chvění. Moje návštěva ve světě Boženy Němcové byla jako pohlazení od babičky. Laskavé, plné něhy, zvoucí ke spočinutí. 

Dobruška

Ještě dnes si pamatuji, jak jsem se chvěla štěstím, když jsem v babiččině knihovně objevila všech pět dílů F.L. Věka. Tenkrát totiž běžel stejnojmenný seriál a já ho z nějakého mně neznámého důvodu milovala. Možná kvůli jeho hereckému obsazení, možná proto, že se mi to hodilo do hodin češtiny. Při čtení jsem si představovala, jak se asi v té době žilo, jak lidé v té době smýšleli, co jim bylo drahé. Také se mi líbilo jméno města, odkud F.L. Věk pocházel – Dobruška. Dnes jsem před jeho rodným domem stála. Je úplně schovaný od každodenního ruchu. Je jen tichou připomínkou dávných časů, které měnily ráz českého jazyka a české kultury.

Příroda 

Hospital Kuks

Ano, píšu o Kuksu v souvislosti s přírodou. To první, čím mě tato perla českého baroka okouzlila, bylo místo, kde ji najdete. Malebné, klidné, obklopené loukami a poli. Místo zklidnění a prostého bytí. To je pro mě Kuks. 

Broumovské stěny 

Kousek od Police nad Metují se nachází panenská příroda s romantickými skalními útvary. Když jsme do těch míst vystupovali, netušila jsem do jakého dobrodružství se pouštím. Šli jsme hřebenovku a tak jsme postupně míjeli rokle, procházeli úzkými soutěskami, kochali se výhledy. To, co jsem si však užila nejvíc, byl klid a ticho. Putování Broumovskými stěnami byla další škola života. Vždycky, když jsem si myslela, že to nejhorší už mám za sebou, přišlo další překvapení. Když jsem si na parkovišti zouvala boty, byla jsem opravdu hrdá na to, co moje tělo zvládlo. Jestli bych se tam vrátila? Určitě. Už jen proto, že někde uprostřed cesty narazíte na turistickou chatu Hvězda, kde mají úžasné kyselo a pan vrchní všechno počítá z hlavy, po staru. Zkrátka stará škola.

Kulinářské toulky

Mám hodně mlsný jazyk a také moc ráda ochutnávám nejrůznější dobroty. Na toulkách po východních Čechách jsem narazila na několik míst, kde mi chutnalo a kam stojí si zajít.

Náchod – Waffle Cafe

Tuhle kavárničku jsme navštívili hned dvakrát. Mají tam totiž nejen skvělou kávu z pražírny a Bohème Café, ale k tomu tam připravují božské belgické vafle na sladko a na slano. Doporučuji, abyste si tam zašli na snídaňové menu. Čeká vás umění na talíři. A když vám to náhodou v tom čase nevyjde, nevadí. Dejte si vafli i tak. Já jsem měla veganskou a byla to poezie pro mlsný jazýček. Můžete posedět venku i uvnitř. Obsluha je moc milá. Když budete mít štěstí, uslyšíte i zvonkohru. 

Ratibořice – Rudrův mlýn

Jestli něco miluji, pak to jsou škvarkové placky. Ve mlýně je dostanete opečené na sádle, posypané zelím od místního farmáře a k tomu domácí škvarky. Prosté, ale chuťově naprosto dokonalé jídlo. A pokud ujíždíte na makových buchtách, pak je najdete i tady. Pravé, domácí. 

Police nad Metují – Andělská kavárna

V téhle kavárničce se mi líbil její koncept a dobroty, které tam mají v nabídce. Je to útulné místečko. Dokážu si představit, že tam chodím psát texty na blog nebo knihu. Navíc tam nabízejí domácí marmelády s příchutěmi meruněk a tymiánu nebo jahod a levandule. A to já moc ráda.

Východní Čechy děkuji za všechno. Bylo to moc krásné. Mám vás ráda.

S láskou,

Mirka