Kdysi jsem učila jazyky podle pravidel.
Dnes učím podle rytmu dechu.

Věřím, že jazyk se neučí hlava, ale tělo a že chyba není hrozbou, ale cestou.
Vím, že když se člověk cítí bezpečně, slova začnou proudit přirozeně.

Tento článek je o tom, jak může být učení jazyků cestou k přítomnosti – nejen ve slovech, ale i v životě.

Byl inspirován rozhovory s mými studenty a studentkami, kteří v našich společných kurzech vnímají jinou esenci a přístup.

Každá hodina je pro ně prostorem klidu, důvěry a zvídavosti – kde se jazyk stává přirozeným projevem duše, ne výkonem.

🌸 Jazyk jako cesta k přítomnosti

Proč už své studenty neučím jen slovíčka

Kdysi jsem učila jazyky tak, jak nás to učili ve škole.
Gramatika, slovíčka, testy, výslovnost.
Lidé se učili pilně, ale často odcházeli s pocitem, že „pořád neumí mluvit“.
Viděla jsem ten stres v očích, ten sevřený krk, ten okamžik, kdy se člověk bál udělat chybu.

Dnes už vím, že problém nebyl v jejich schopnostech.
Byl v napětí.
V přesvědčení, že jazyk je výkon, který je potřeba zvládnout – ne prostor, ve kterém se můžu projevit.

🌿 Jazyk se neučí hlava. Učí se tělo.

Když se člověk bojí, jeho tělo se stáhne.
Dech se zkrátí, hlas se zadrhne, mysl se zamlží.
Jak má pak plynout řeč?
Mnoho lidí si nese z dětství zkušenost, že mluvit znamená být hodnocen.
A právě tady začíná moje práce – ne u sloves, ale u bezpečí.

Na začátku každého kurzu vytvářím prostor, kde chyba není hrozbou, ale branou k poznání.
Kde se člověk učí zpomalit, dýchat, vnímat rytmus slov.
Najednou slyší, že jazyk má duši.
Že každá věta má puls.

A že když se dovolí být přítomen, jazyk se začne „dít“ sám.

🌸 Když se učíme jazyk, učíme se i sami sebe

Každý student reaguje jinak.
Někdo potřebuje víc struktury, jiný hravost.
Někdo se uvolní, až když smí být ticho.

Proto své lekce stavím na přítomnosti, empatii a autenticitě.
Na schopnosti slyšet nejen správnou výslovnost, ale i vnitřní hlas člověka.
Často říkám, že v cizím jazyce se neučíme mluvit – učíme se být vidět.

A když se člověk poprvé usměje, protože mluvil bez napětí,
když se z tónu jeho hlasu vytratí strach,
vím, že v tu chvíli nejde o angličtinu.
Jde o svobodu.

💼 Co to znamená pro nás, lektory

Vědomé lektorství není o duchovnu, ale o zralosti.
O schopnosti být klidný uprostřed zmatku studenta,
vnímavý vůči jeho potřebám,
a zároveň profesionálně pevný.

Učitel, který sám žije v přítomnosti, nemusí tlačit.
Stačí, že je.
Jeho klid se přenáší.
Jeho hlas nese důvěru.
A jazyk se stává mostem – mezi lidmi, ale i mezi částmi v nás, které se dlouho bály mluvit.

🌕 Můj nový pohled na jazyk

Dnes už neučím jen jazyk.
Učím důvěru ve vlastní hlas.
Učím, že přítomnost je nejkrásnější výslovnost, jakou člověk může mít.
A že když se dokážeme zastavit a skutečně naslouchat,
jazyk se stane nejen prostředkem komunikace,
ale i cestou k sobě.

„Neučím dokonalost. Učím klid, ze kterého se rodí přirozenost.“

Pozn: Tento text vznikl ve spolupráci s jazykovým modelem GPT-5 (OpenAI), jako podpora při formulaci myšlenek autorky.
Obsah i myšlenky jsou autorské, jazykový model byl použit jako kreativní nástroj.