Knihy, u kterých zapomenete, že čtete

Kompasem mi budou slova Gillian Anderson, kde říká: „Find power in stories. Explore what excites you.“

Dnes vám představím tři moc inspirativní tituly. Dala jsem je k sobě, protože je spojuje geografická blízkost, náboženství a jedním ze zásadních motivů je zde postavení ženy v silně patriarchální společnosti. Předesílám, že se hlouběji do těchto témat pouštět nebudu, myslím, že by měla součástí osobního čtenářského zážitku.

Pojďme se na ně podívat zblízka:

Khaled Hosseini – And the Mountains Echoed

Ještě dnes, když si beru knížku do rukou, je mi smutnokrásně. To, co mě na celém příběhu bavilo, byla forma, jak ho jeho autor postavil a samozřejmě angličtina. Byla to jedna z prvních knih, díky které jsem se podívala až do dalekého Afganistánu.

Když jsem ji četla, netušila jsem, že jednou budu učit studenty z této země, potkám se s nimi a dostanu příležitost vnímat jejich kořeny, nebo spíše vykořeněnost a ztrátu domova. Právě díky této knize jsem k nim měla o tolik blíž.

Moje oblíbené citáty:

“All good things in life are fragile and easily lost”.

“But it is important to know this, to know your roots. To know where you started as a person. If not, your own life seems unreal to you. Like a puzzle. Vous comprenez? Like you have missed the beginning of a story and now you are in the middle of it, trying to understand.”

“He said that if culture is a house, then language was the key to the front door; to all the rooms inside. Without it, he said, you ended up wayward, without a proper home or a legitimate identity.”

“I have lived a long time, and one thing I have come to see is that one is well served by a degree of both humility and charity when judging the inner workings of another person’s heart”

Åsne Seierstad – The Bookseller of Kabul 

Kolem téhle knížky jsem chodila dlouho. Slovo, kterým si mě knížka nakonec přitáhla, bylo – bookseller. Příběh Sultana Khana a jeho rodiny očima norské investigativní novinářky. Příběh, který zachytila je obojí fascinující i frustrující. Z pohledu Evropanky tak neuvěřitelný.

Při čtení této knihy jsem si uvědomila, jak velkého privilegia se nám dostává, když můžeme svobodně studovat, svobodně číst, rozhodovat o našem osobním štěstí. Těch aspektů je tam přemnoho.

Díky tomu, že cestuji a díky příběhům, které jsem na svých cestách slyšela, nebyl příběh v knize takovým kulturním šokem a přeci ve mně zachoval hlubokou stopu soucitu. A i tato knížka, stejně jako ta předchozí, ve mně vyvolala spousty otázek a byla mi průvodcem jako učitelce němčiny.

O Afganistánu, o jeho bohaté historii a kulturním dědictví jsem se v našich rozhovorech dozvěděla opravdu mnoho. Vím, čeho si cení a vím, kde skrývají hlubokou bolest. Ale to je jiný příběh.

Elif Shafak -Three Daughters of Eve 

Román autorky britsko-tureckého původu, Elif Shafak, se odehrává v Istanbulu dnešních dní. Knížka patří k těm, které se čtou jedním dechem, protože nevíte, čím vás autorka na další stránce překvapí. Když jsem si knížku vybírala, věděla jsem, že Elif Shafak patří k jedněm z předních a velmi oceňovaných autorek.

Podle titulu jsem tušila, že jedním z hlavních témat bude postavení ženy v turecké společnosti, rodinné vazby, otázky náboženství a společenské předsudky, mezi Západem a Východem, postoje ke vzdělávání, k otázkám lidskosti. Ani tady nechci záměrně zacházet do detailů.

Na knížce mě bavily autorčin styl psaní, způsob, jak vytvářela po celou době napětí, jak přiměla čtenáře číst mezi řádky a klást si hlubší otázky a jak svým vykreslením hlavních postav obnažovala slabé a silné stránky člověka. Kdybych vyučovala literaturu na univerzitě, patřila byla tato knížka do seznamu literatury.

A stejně jako u předchozích titulů i tady mi příběh Peri velice pomohl, když mi do mé třídy vstoupili Abubekir a jeho žena Selma. Selmě se při zmínce o Elif Shafak rozzářily oči. Usmála se a já jsem věděla, že v tu chvíli jsem v ní našla spřízněnou duši.

“The faces we see in the mirrors are not really ours. Just reflections. We can find our true selves only in the faces of the Other… We strive for the opposite: to multiple everyone into a hundred belongings, a thousand beating hearts. If I am a human, I should be big enough to feel for people everywhere.”

Přeji ti hezký čas ve společnosti angličtiny a nádherný čtenářský zážitek.