Májový příběh

Objevila jsem kouzlo psaní. Mám z každého textu obrovskou radost. Nápady mi zatím tak nějak přicházejí samy a já je vítám s otevřenou náručí.

Uvědomila jsem si, jak nesmírně mě tvůrčí proces psaní baví, obohacuje a jak toužím psát častěji a více. Píšu na blog, autorsky se právě teď spolupodílím na psaní jedné moc hezké knížky, tvořím materiály do hodin angličtiny a němčiny a oba jazyky také učím.

Minulý týden jsem dostala od svých studentek mnoho zajímavých otázek. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé i pro vás, pro čtenáře těchto řádků.

Jedna z mých studentek, se kterou se učíme anglicky, se mě nedávno zeptala, jak by má s angličtinou pokračovat, jak má o svůj vztah k angličtině, kterou si vybrala a kterou chtěla poznat zblízka, pečovat.

Zeptala se mě, co jí pomůže a jak to má udělat, aby se k angličtině vracela pravidelně.

Jak jsem si s ní povídala, přišla mi inspirace. Začínala slovy: „What if…?“ Ta dvě slovíčka důvěrně znám. Vracím se k nim pokaždé, když se mám pro něco rozhodnout, vykročit tím správným směrem, vydat se do neznáma a zároveň tak, abych s tím rozhodnutím byla vnitřně v souladu. Ta dvě slova v sobě nesou bambilion možností a příležitostí.

„What if I dated my English?“ byla otázka, na kterou jsem čekala a kterou jsem vyhlížela.

Protože jsme právě procvičovaly anglické kondicionály a v té souvislosti jsme se tak trošku oddávaly snění a vyprávěly si o tom, co bychom dělaly, kdybychom měly měsíc volna, nebo kde bychom strávily jeden celičký rok a k tomu, nebo co bychom mohly všechno podniknout v Paříži. A aby nám to snění pěkně šlo, vybrala k tomu písničku od Abby „Our Last Summer“.

Když písnička skončila, napadlo mě, že se mé studentky zeptat, jaké by to bylo, kdyby se z jejího vztahu s angličtinou nevytratila ta vřelost a radost, kterou právě teď prožívá. Jaké by to bylo s angličtinou randit, flirtovat a prožívat s ní zamilovaný románek. Užívat si radostné momenty, hrát si a objevovat ji očima lásky.

Vždyť kolikrát se vám přihodilo, že jste se někde na letní brigádě, na studijním pobytu nebo na dovolené v cizině zamilovali a toužili jste tomu druhému toho tolik říct? Znám takových příběhů spousty.

Ještě ten večer jsem se k našemu rozhovoru vrátila v trošku jiné souvislosti. Týkala se mého vztahu ke psaní. I já bych s ním chtěla trávit více času. V hlavě mám spousty příběhů z mých cest po Německu, Švýcarsku, Anglii, Irsku, Francii nebo Austrálii, které si touží najít své čtenáře. Někde z hlubin ke mně volá ten tichý hlásek, před kterým jsem utíkala, a volá: „Piš.“

Pokud jdeme, aniž bychom pokoušeli a testovali svou víru, ztrácíme možnost ji rozvíjet. – Sheila Darcy

Vím také, že mi psaní pomáhá najít si cestu k sobě, díky psaní se vracím ke vzpomínkám, které by se jinak ztratily v propadlišti zapomnění a psaní mi je pomáhá přetvořit v příběh, s každým dalším textem roste i moje sebedůvěra a zároveň odkládám nejistotu a pochyby. A to, co mě asi vnitřně pohání, je láska k jazyku a ke slovu. Jsem sběratelka slov a miluji ty příležitosti, kdy mohu tříbit svůj jazykový jemnocit a smysl pro nuance ve významu jednotlivých slov.

A tak za mnou přišla i ta dvě slova: „What if?… What if I dated my writing?“

Ano, když píšu, často přemýšlím v angličtině. Možná je to proto, že k mým mentorům patří Elizabeth Gilbert, Stephen King nebo Julia Cameron.

Dnes si tu uložím dva citáty jako jemnou a laskavou upomínku.

Sneak off and have an affair with your most creative self. (…) Lie to everyone about where you were actually going on your lunch break. Don’t think of it all as burdensome; think of it all as sexy. –Elizabeth Gilbert – Big Magic

“I had wanted to write books … because I loved books more than almost anything, because I regarded them as a kind of practical enchantment, and the only way to be closer to that enchantment than reading them was writing them. I wanted to work with words and see what they could do. I wanted to gather up fragments and put them in new patterns. I wanted to be a full citizen of that ethereal otherworld. I wanted to live by books and in books and for books. – Rebecca Solnit, „Some Uses of Edges“

Už dávno velmi dobře vím, že nemusím být dokonalá, abych mohla psát, malovat, věnovat se krasopsaní či jiné formě tvoření. Stejně i vy můžete s cizími jazyky začít kdykoli a s tím, co právě teď víte a umíte. Nebojte se vydat do neznáma. Možná objevíte poklady, o kterých jste neměli ani tušení.