One Day at a Time

Napadlo vás někdy, že učení cizích jazyků nemusí být jen neustálé honění se za úspěchem, za dokonalostí a bezchybností?

Když si podívám na to, co mám na své práci nejraději a kde mohu být opravdu užitečná, pak jsou to právě rozhovory s mými klienty o tom, jak se cizí jazyky vlastně učí. Nemluvím já. Nechám je vyprávět jejich příběhy a jen naslouchám.

Vnímám, jak jejich příběhy o tom, jak se jim nedaří v cizích jazycích dosáhnout na stupně vítězů, ovlivňují to, jak se ve společnosti angličtiny nebo němčiny cítí.

Vnímám, jak jsou plní pochybností o sobě a svých schopnostech, o své sebehodnotě a jak je s každým zdánlivým neúspěchem opouští sebedůvěra.

Naše příběhy se stávají naším přesvědčením a spoluvytvářejí naši realitu. Čím déle s lidmi pracuji, tím více mě baví ukazovat jim a učit je, jako mohou tyto své příběhy přepisovat.

Německý spisovatel Michael Ende říká: „Die ganze Welt ist eine große Geschichte, und wir spielen darin mit.“

Knihy tohoto autora patří z německé literatury k mým nejoblíbenějším, ráda z nich cituji a doporučuji je ke čtení. I dnes tomu nebude jinak.

Tento příspěvek píšu, protože jsem v sobotu prožila jedno krásné setkání. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se netýkalo němčiny a toho, že, když jsme otevření příležitostem, zvědaví a překonáme své strachy, můžeme prostřednictvím cizího jazyka poznat zajímavé lidi a stát se součástí jejich příběhů.

Můj příběh začal vlastně už v pátek, když jsem byla s kamarádkou na víně. Povídaly jsme si o životě a také o tom, co nás baví na cizích jazycích a co děláme proto, abychom naše znalosti stále prohlubovaly a měly tak k cizímu jazyku blíž, abychom s cizím jazykem tančily ladný valčík a nikoli dupáka. Ovládání cizího jazyka je dovednost, která se vylaďuje tím, že daný cizí jazyk používáte pravidelně.

Moje kamarádka se zamyslela a řekla mi, že zatímco se v italštině cítí jako doma, pak s němčinou je to o poznání horší. Její život ji totiž nasměroval k tomu, že se italštině věnovala více a intenzivněji. Němčina ustoupila do pozadí. Již toto uvědomění bylo prvním krokem k tomu, aby svůj příběh s němčinou začala přepisovat. Jakým způsobem to udělá, to už bude záležet jen na ní.

V té chvíli jsem netušila, že hned druhý den dostanu i já příležitost k tomu, abych zjistila, zda můj tanec s němčinou připomíná vášnivé argentinské tango, ladný valčík nebo něco úplně jiného.

Jela jsem na výlet do Vyššího Brodu, kde se nachází nádherný klášter a také malá, útulná kavárnička. Tam seděla u stolku jedna starší, elegantní dáma s pejskem. Shodou okolností jsem i já měla psí doprovod. Ukázalo se, že paní je z Rakouska, a tak poté, co jsme si vyměnily komplimenty o našich psích společnících, začaly jsme si německy povídat o životě. Vyprávěla mi příběh její fenky, o tom, jak spolu cestovaly do Francie a také o své lásce ke knížkám. A já jsem naslouchala a mentálně si zapisovala slovíčka. Pak jsem povídala já. V jednom momentu jsem si všimla, že se mi ve skleničce udělal škraloup. Protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli to slovíčko, které si myslím, že škraloup v němčině popisuje, je to správné, zeptala jsem se a dostala jsem i odpověď. S úsměvem.

Celé setkání netrvalo déle než dvacet minut, ale díky němčině jsem dostala příležitost, stát se součástí příběhu té paní a ona součástí příběhu, který teď vyprávím já vám.

Za celou dobu našeho rozhovoru nikdo neopravoval moje chyby, nikdo nehodnotil, jak (ne)dokonalá moje němčina je. Bylo to setkání dvou žen v malebné kavárně a němčina zde byla jen nástrojem a radost ze vzájemného setkání kompasem.

Tady můj příběh a inspirace dnes končí. Pro vás to však může být první krok k tomu, abyste i vy začali svůj příběh s cizími jazyky psát jinak. Den za dnem. Začít můžete právě tam, kde nyní jste.