Out of the Blue

Den si můžete naplánovat, nebo můžete nechat věcem prostor, aby se prostě jen tak děly. Co se vám může přihodit? Například to, že na procházce s pejskem potkáte dva studenty z Bosny, kteří do České republiky přijeli na studijní pobyt. Kdybyste žili ve velkém městě, není to žádné překvapení. Když se to stane v malém jihočeském městečku, pak už to nečekané je. Stejně jako reakce na druhé straně.

Už jako studentka germanistiky jsem viděla v každém setkání s novým člověkem příležitost k tomu, abych se dozvěděla něco víc a obohatila se o zkušenosti, postoje, přístup k životu a samozřejmě i o nová slovíčka. Postupně jsem se učila, jak mám naslouchat a cizelovala jsem své konverzační dovednosti a umění klást správné otázky.

Už dávno tedy vím, že příležitosti k tomu, abyste mluvili cizím jazykem, čekají na vás a na vaše rozhodnutí jít jim naproti. Skvělým a vděčným prostředníkem a spouštěčem konverzace může být třeba kniha (to jsem se naučila při mých cestách po Austrálii) nebo pes (to funguje nejen ve světě cizích jazyků).

Když jsem hovořila s těmi studenty o tom, jaké to je být v zemi, kde jim nikdo nerozumí a oni se tu cítí také jako Alenka v říši divů, řekli mi, že o to více oceňují, když mohou s někým promluvit anglicky. Když jsem se jich ptala na to, jaké pocity z takového setkání mají, odpověděli mi, že prožívají u srdce obrovský pocit úlevy, radosti a nadšení, protože si s někým mohou popovídat jazykem, kterému rozumí a vystavět tak společně most porozumění, a protože mohou sdílet své zážitky a zkušenosti. O to vzácnější pak je, když se to stane v malém jihočeském městečku. Řekli mi, že je naše povídání zahřálo u srdce a že to bylo moc hezké setkání.

Jako lektorka jsem učila v mnoha firemních i nefiremních jazykových kurzech. Všechny dopadly velmi často stejně. Studenti neviděli v učení angličtiny a němčiny hodnotu, cizí jazyk pro ně nebyl cestou k poznávání jiných kultur, k propojení s jinými lidmi a jejich světem.

Neviděli v něm příležitost.  Angličtinu měli častěji spojenou s negativními zážitky (dlouhé, nikam nevedoucí porady, frustrace z toho, že kolegům nerozumí, nechuť se v angličtině či němčině rozvíjet). Přitom všichni dobře víme, že nejlepší obchody se dělají u skleničky vína, u dobré večeře na základě osobních setkání. Chápala jsem je, respektovala jsem jejich postoj, jakkoli jsem si myslela, že přicházejí o něco moc hezkého, dobrodružného, tolik obohacujícího. Moje zkušenost byla zkrátka jiná.

Naše setkání bylo téměř letmé, ale vznikl z toho zase další krásný příběh. Měla jsem příležitost poznat Teu a jejího spolužáka.

Bez angličtiny a odvahy mluvit bych kolem nich možná jen prošla a snad bych si jich ani nevšimla. Díky angličtině dostalo našeho setkání úplně jiný rozměr a všichni jsme o něco bohatší.