Pohořel jsem u zkoušky

„Pohořel jsem. Nedal jsem to. Neprošel jsem ve dvou částech té zkoušky.“

Napsal mi ve svém mailu jeden z mých bývalých studentů.

 

Připravoval se na certifikátovou zkoušku z němčiny. Když jsem četla jeho slova, přemýšlela jsem, jak mu odpovím. Osobně jako lektorka totiž přípravu na certifikátové zkoušky miluji.

 

Důvěrně znám všechna úskalí, slepé uličky a nástrahy a moc mě baví provádět jimi mé studenty.

Každá část té přípravy na zkoušku má v sobě něco fascinujícího a toho tolik z jazyka poodhaluje. Je to tanec. Krokem sem, krok tam. Je to hra na schovávanou. Najdi mě! Kde jsem? Už mě vidíš? Už jsi pochopila? Naslouchej pečlivě. Nebuď splašená. Takhle na mě volají v textech ukryté odpovědi a já si s nimi povídám. Aha, tady jsi. Už tě mám. No, konečně. Chápu. Směju se, když jsem našla řešení.

 

Svým studentům ukazuji, jak se v cizím jazyce mohou toulat, ne zatoulat a ztratit se, ale, jak najít cestu. Říkám jim, že je důležité, aby celý proces vnímali jako hru. Otevřeli se novému dobrodružství. Naučili se cizí jazyk respektovat v tom, jaký je a co nabízí.

 

Ti, kteří to pochopí, mohou pak s cizím jazykem tančit a najít společnou řeč. Bude jim spolu dobře.

A co neúspěch? Proč nám to nevyjde právě třeba u zkoušky?

 

Tam za to nemůže cizí jazyk. V takovém případě se musíme podívat do sebe a položit si ty správné otázky a být k sobě pravdiví.

 

Tohle je nejčastější důvod, proč nám to s jazyky nevychází:

„Musím“ a „měla bych“

 

Chceme na sílu něco, co vlastně ve skutečnosti nechceme, jen to působí dobře na okolí, třeba na šéfa nebo kamarádky. Možná je zatím nějaký jiný důvod, motiv, něco, co nás nutí, jít přes sebe samotné.

V průběhu času ale začneme celý proces sabotovat, hledat výmluvy až nakonec vše vzdáme a celé to hodíme na to, že němčina, angličtina, francouzština je prostě příšerně těžký jazyk.

 

A co ti lidé, kteří to zvládli, kteří ty jazyky milují? Co dělají jinak?

 

Oni se ten jazyk opravdu naučit chtějí, baví je to, mají k němu hezký vztah a mají o vše, co s ním souvisí zájem, který vychází z nich samotných. Není v moci žádného lektora tento plamínek nadšení zapálit a proměnit ho v ohnivou vášeň, když tam je jen led a mráz, nebo jen poušť.

 

Možná, když vám to s cizím jazykem nevychází, je to pozvánka, buď s tím úplně přestat nebo začít dělat věci jinak. Neúspěch neexistuje.

 

Mému studentovi jsem odepsala, ať to nevzdává, protože vím, co v něm je, ať pokračuje, protože němčina za to prostě stojí. Věřím, že to zvládne.

 

„I hope you do keep going.

Maybe you’re not at the end. Maybe you’re not even quite at the beginning. Maybe what appears to be the finish line is the threshold of your life’s greatest opening.“

(Brianna Wiest)

 

Přeji vám hezký den ve společnosti cizích jazyků.